Geologický park

Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Botanická zahrada - Na Slupi 16, 128 20 Praha 2

Schematická geologická mapa bohemika

Zpět na hlavní stranu

Magmatické horniny variské

Slabě metamorfované horniny

Sedimenty kambricko - devonského stáří

Část geologického parku věnovaná bohemiku

Umístění hornin z oblasti bohemika v geologickém parku

BULIŽNÍK (silicit)

sedimentární hornina

Barrandien

Stromatolity v buližníku

Lokalita: vrch Kokšín u Rožmitálu pod Třemšínem

GPS souřadnice: 49.5997403N, 13.6778744E

Mineralogické složení: buližníky jsou ze 100% tvořené jemnozrnnou křemennou hmotou. Jejich zabarvení může být způsobeno příměsí různých prvků

Geneze: buližník je chemogenní sedimentární hornina neoproterozoického stáří

Vznik horniny: původ buližníků pravděpodobně souvisí s podmořským vulkanismem spojeným s vývěrem křemenem bohatých roztoků. Vznik horniny je také pravděpodobně spojen s aktivitou mikroorganismů, zejména pak prvoků ze skupiny radiolaria, jejichž buňka je vyztužena „kostrou“ z opálu.

Buližníky jsou horniny velmi odolné vůči zvětrávání a v krajině, kde se nacházejí, vytváří výrazné geomorfologické jevy. Příkladem mohou být buližníkové suky. Buližníky tvoří vložky v jiných typech hornin, například v proterozoických horninách Barrandienu na území CHKO Křivoklátsko.

V buližnících z lokality Kokšín (lokalita vzorku) jsou zachovány jedny z nejstarších dokladů života na našem území, a to nárůsty bakteriálních kolonií - stromatolity.

Nahoru

SLEPENEC

sedimentární hornina

Příbramsko-Jinecká pánev

Textura horniny

Lokalita: vrch Žďár u Rokycan

GPS souřadnice: 49.7389333N, 13.6575111E

Mineralogické složení: slepenec obsahuje valouny křemene a buližníku o průměru do 4 cm. Základní jemnozrnná hmota (matrix) je písčitá s převahou křemenné složky.

Geneze: slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání, a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny: úlomky horniny a jemnozrnná matrix mají původ z horstva, které vzniklo během tzv. kadomské orogeneze ve svrchním proterozoiku (před více než 550 miliony let). Díky absenci vegetačního pokryvu byl zemský povrch rychle erodován a horninový materiál odnášen z hor řekami do podhorských pánví, kde se v období kambria před přibližně 500 miliony let usazoval. Na mnoha místech se též vytvářely mohutné výplavové kužely. Celková mocnost těchto sedimentů dosahuje několik tisíc metrů.

Příbramsko-Jinecká pánev: sedimentační prostor kambrického stáří nacházející se přibližně mezi Příbramí, Rokycany a Jinci. Je vyplněna kontinentálními sedimenty (pískovce, slepence) spodního kambria a mořskými sedimenty (prachovce, břidlice) středního kambria.

Nahoru

Gabro

hlubinná magmatická hornina

Proterozoikum Barrandienu

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Mladotice u Kralovic

GPS souřadnice: 49.9842431N, 13.3477911E

Mineralogické složení: bazický plagioklas, klinopyroxen, ortopyroxen, olivín, amfibol, doplňkové (akcesorické) minerály: ilmenit, magnetit.

Geneze: gabro je bazická (44 – 52% SiO₂) magmatická hlubinná (plutonická) hornina. Je většinou hrubozrnná a má tmavé šedočerné zabarvení. Jde o hlubinný ekvivalent vulkanické horniny čediče (bazaltu). Gabra vytváří samostatná plutonická tělesa, podílí se na ultrabazických intruzích (průniky magmatu do okolních hornin), jsou součástí tzv. ofiolitových komplexů (úseků zemské kůry oceánského původu tektonicky začleněných do kontinentální zemské kůry). Gabra se také hojně vyskytují na středooceánských hřbetech.

Vznik horniny: na základě geologických vztahů gabra s okolními horninami lze stáří krystalizace horniny položit do období přibližně před 540 - 480 miliony let (kambrium až ordovik). Vznik a vývoj horniny tehdy souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomu docházelo před 500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od "mateřského" kontinentu Gondwana. Magma gabrového složení vznikalo částečným tavením peridotitů, které tvoří hlavní složku svrchního pláště Země.

Nahoru

granit

hlubinná magmatická hornina

Tiský pluton

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Tis u Blatna (mezi Rakovníkem a Karlovými Vary)

GPS souřadnice: 50.0836789N, 13.3481781E

Mineralogické složení: křemen, draselný živec, kyselý plagioklas, slídy muskovit a biotit, jako doplňkové (akcesorické) minerály jsou apatit a zirkon

Geneze: granit (žula) je kyselá hlubinná magmatická hornina složená z křemene (20 až 40 %), živců a menšího množství tmavých minerálů (5 až 20 %). Z živců jsou to především alkalické živce, v menší míře je zastoupen plagioklas. Z ostatních minerálů jsou nejčastější biotit nebo muskovit, dále amfibol a různé akcesorické (doplňkové) minerály. Struktura bývá středně zrnitá až hrubozrnná, někdy též porfyrická (s vyrostlicemi živců) nebo drobnozrnná. Granity jsou jedny z nejběžnějších hornin na území České republiky. Tvoří tělesa různých tvarů a měřítek - žíly, pně i rozsáhlé plutony. Svým složením je granit ekvivalentem vulkanické horniny ryolitu.

Vznik horniny: vznik a vývoj horniny, podobně jako u gabra z lokality Mladotice, souvisel s procesem riftingu (rozšiřování prostoru mezi dvěma kontinenty). Díky tomuto procesu docházelo před 500 miliony let k oddělení dílčích mikrokontinentů, které dnes tvoří Český masiv od kontinentu Gondwana. Při intruzi granitu do starších hornin (jednalo se o proterozoické sedimenty Tepelsko-Barrandienské oblasti) docházelo tepelným působením k jejich kontaktní metamorfóze.

Tiský pluton: západočeský granitoidní pluton kambro-ordovického stáří. Pro svou značnou tvrdost a vzhled je místní granit oblíbeným dekoračním kamenem.

Nahoru

KŘEMENEC

sedimentární hornina

Barrandien – Pražská pánev

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: vrch Plecháč na Rokycansku

GPS souřadnice: ???

Mineralogické složení: hornina je složena z drobných zrn křemene o průměru 0,1 mm s minimální příměsí jiných minerálů (slídy muskovitu). Křemenec je zpevněn tmelem křemenného složení, který hornině dodává značnou tvrdost.

Geneze: křemenec je usazená hornina vznikající intenzívním prokřemeněním písku. Křemenný tmel je často velmi rekrystalovaný, v důsledku čehož často nelze rozlišit zrna minerálů a tmel.

Vznik horniny: ve středním ordoviku před přibližně 460 miliony let docházelo k sedimentaci jemného písku v prostředí mělkého moře. V důsledku nasedání jednotlivých vrstev písku a poklesu do větší hloubky docházelo ke zvýšení tlaku a k rozpouštění křemenných zrn. Tato rozpuštěná hmota vytvořila tmel. V křemencích lze nalézt stopy po životě organizmů (tzv. ichnofosilie), které žily v původně sypkém sedimentu.

Pražská pánev: v rámci Tepelsko-Barandienské oblasti představuje jednu ze tří dílčích pánví, ve kterých v období spodního paleozoika (kambrium-devon) docházelo k rozsáhlé sedimentaci a k rozsáhlé vulkanické činnosti. Geograficky se nachází v prostoru mezi Starým Plzencem a Brandýsem nad Labem. Začátek sedimentace v pražské pánvi lze datovat do období ordoviku a pokračovala do středního devonu. Pro celou pánev je charakteristická mořská sedimentace břidlic, pískovců a vápenců s bohatou fosilní faunou.

Nahoru

ORTOCEROVÝ VÁPENEC

sedimentární hornina

Barrandien – Pražská pánev

Proudem usměrněné
schránky ortocerů

Lokalita: lom Kosov u Berouna

GPS souřadnice: 49.9390914N, 14.0554875E

Složení: ortocerový vápenec má obsahuje zřetelné pozůstatky či celé schránky prvohorních hlavonožců rodu Orthoceras s dlouhou přímou kuželovitou schránkou. Kromě nich jsou v hornině fosilie dalších živočichů jako ramenonožci a příměs vulkanického původu.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO₃ (např. travertiny, pěnovce) a organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina - vápenec.

Vznik horniny: k usazování ortocerového vápence docházelo před přibližně 420 miliony lety v prostředí teplého silurského moře (tepelsko-barrandienská oblast se tehdy nacházela v teplém pásmu jižní polokoule) na úpatí podmořského vulkánu. Vlivem mořského proudění jsou schránky hlavonožců výrazně přednostně orientovány.

Pražská pánev: v rámci Tepelsko-Barandienské oblasti představuje jednu ze tří dílčích pánví, ve kterých v období spodního paleozoika (kambrium-devon) docházelo k rozsáhlé sedimentaci a k vulkanické činnosti. Geograficky se nachází v prostoru mezi Starým Plzencem a Brandýsem nad Labem. Začátek sedimentace v pražské pánvi lze datovat do období ordoviku a pokračovala do středního devonu. Pro celou pánev je charakteristická mořská sedimentace břidlic, pískovců a vápenců s bohatou fosilní faunou.

Nahoru

VÁPENEC

sedimentární hornina

Barrandien – Pražská pánev

Společenstvo útesu

Lokalita: lom Čertovy schody u Koněprus

GPS souřadnice: 49.9094344N, 14.0540239E

Mineralogické složení: vysokoprocentní čistý vápenec s obsahem až 98% CaCO₃ tvořený úlomky schránek mořských živočichů spojených vápnitým tmelem.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO₃ (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci. Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina.

Vznik horniny: na základě paleontologických nálezů bylo stáří vzorku stanoveno na přibližně 410 milionů let, což odpovídá spodnímu devonu. Vápence vznikly činností útesotvorných organismů (zejména koráli, živočišné houby, lilijice a vápnité řasy) a nahromaděním úlomků jejich schránek a oporných struktur. V těchto horninách se v mladší geologické historii vyvinuly rozsáhlé krasové systémy, například Koněpruské jeskyně.

Pražská pánev: v rámci Tepelsko-Barandienské oblasti představuje jednu ze tří dílčích pánví, ve kterých v období spodního paleozoika (kambrium-devon) docházelo k rozsáhlé sedimentaci a k rozsáhlé vulkanické činnosti. Geograficky se nachází v prostoru mezi Starým Plzencem a Brandýsem nad Labem. Počátek sedimentace v pražské pánvi lze datovat do období ordoviku. Sedimentace pokračovala do středního devonu. Pro celou pánev je charakteristická mořská sedimentace břidlic, pískovců a vápenců s bohatou fosilní faunou.

Nahoru

Tonalit

hlubinná magmatická hornina

Budislavský pluton

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Budislav u Litomyšle

GPS souřadnice: 49.7997664N, 16.1780192E

Mineralogické složení: plagioklas, draselný živec, křemen, biotit a amfibol, jako doplňkové (akcesorické) minerály nacházíme zirkon a apatit.

Geneze: tonalit je hlubinná magmatická hornina složením světlého zabarvení a intermediálního charakteru (s obsahem SiO₂ 52 – 63%), s malým obsahem tmavých minerálů (biotit, amfibol).

Vznik horniny: tonalit je produktem procesů souvisejících s ranými stádii variských horotvorných procesů. Při nich docházelo nejprve k podsouvání (subdukci) litosférických desek, poté k jejich kolizi. Při subdukci docházelo v blízkosti zemského pláště k tavení podsouvaného horninového materiálu materiál a vzniku magmatu zvláštního složení. Toto magma stoupalo do vyšších pater zemské kůry, kde utuhlo v podobě tonalitu. Jeho výstup byl spojený s pohlcováním útržků okolních hornin do magmatu. Tyto útržky se nazývají xenolity. Na základě měření izotopů radioaktivních prvků v zirkonu bylo stáří tonalitu stanoveno na přibližně 346 milionů let.

Budislavský pluton: plutonické (hlubinné) horninové těleso o rozloze cca 60 km² pronikající do hornin tzv. poličského krystalinika. Jedná se o příklad syntektonického plutonu, tedy tělesa vyvřelých hornin, které vznikalo současně s metamorfózou (přeměnou) okolních hornin. Přítomnost těchto typů plutonů je důležitá pro časování geologických pochodů.