Mikrofotografie horniny
 polarizované světlo

Lokalita: Chvalšiny/Zrcadlová Huť

GPS souřadnice: 48°5322276N, 14°1339552E

Mineralogické složení: světlé minerály–křemen, živce, kyanit, tmavé minerály-ortopyroxen, granát. Mezi akcesorické (doplňkové) minerály patří zirkon, rutil a apatit.

Geneze: granulit je vysoce metamorfovaná hornina, která vzniká za velmi vysokých teplot (až kolem 1000°C). Jeho typickým znakem je přítomnost bezvodých minerálů. Granulity lze rozdělit do dvou skupin: světlé (páskované nebo masivní), jejichž zdrojovou horninou jsou kyselé magmatické horniny (granity) a tmavé (mafické) granulity podstatně tmavší barvy díky vyššímu obsahu granátu a pyroxenů.

Vznik horniny: světlý granulit z lokality Zrcadlová Huť vznikl během variské orogeneze přeměnou starších světlých hornin (granitoidy nebo sedimenty tohoto složení) za velmi vysoké teploty v hloubce až 80 km uvnitř zemské kůry moldanubika v prostředí kolize kontinentů. Jejím následkem vzniklo pohoří o velikosti dnešních Alp nebo Himalájí. Po skončení horotvorných procesů se granulity vertikálními pohyby zemské kůry a odnosem (denudací) nadloží dostávaly do menších hloubek, čímž se také snižovala teplota a tlak. To se projevilo v přítomnosti tzv. retrográdní (zpětné) metamorfózy. Vznik horniny byl datován do období přibližně 340 milionů let před přítomností, což odpovídá spodnímu karbonu v prvohorách.

Retrográdní metamorfóza: zpětná metamorfóza je pochod, při němž z intenzívněji přeměněných hornin vznikají méně přeměněné horniny. Na jejich vzniku se vždy významně podílel úbytek tlaku. Tímto pochodem vznikají například z rul svory.

Masiv Blanského lesa: jedno z největších těles granulitů na území České republiky. Je tvořený granulity, serpentinity (hadci). Nachází se JZ směrem od Českých Budějovic.

Lokalita: Hrubšice u Brna

GPS souřadnice: 49.0915503N, 16.3064736E

Mineralogické složení: peridotit je tvořený zejména olivínem, dále pyroxenem, granátem a chromitem. Serpentinit (hadec) obsahuje změněnou minerální asociaci způsobenou vyloučením většiny železa ze struktury původních minerálů.

Geneze: peridotity jsou magmatické ultramafické (velmi tmavé) horniny, které obsahují méně než 10% světlých minerálů. Jsou celkově bohaté na MgO a chudé na SiO₂. Peridotity tvoří nejdůležitější složku svrchního pláště Země. Na zemský povrch se mohou dostat jako xenolity (kusy cizí horniny vyskytující se v jiné magmatické hornině, díky které se dostane blíže k povrchu). Peridotity mohou tvořit samostatná tělesa.

Serpentinit je přeměněná (metamorfovaná) hornina, která vzniká serpentinizací peridotitů. Serpentinizace je geologický děj, který probíhá v případě pomalého výzdvihu peridotitů z hloubek blíže k povrchu. Hlavní bezvodá minerální složka peridotitu (olivín) je působením fluid, které horninou kolují, za vyššího tlaku přeměňován na minerál serpentin.

Vznik horniny: původní peridotity vznikly v hloubce asi 70 km pod zemským povrchem. V období variské orogeneze, která v prvohorách (devon/karbon) probíhala, byly původně hluboko uložené peridotity vytaženy během tektonických pohybů litosférických desek blíže k zemskému povrchu. To způsobilo změny tlaků, které na horninu působí a původní minerál olivín se rozpadal na serpentin. Vznik horniny lze datovat do období před asi 340 miliony lety (spodní karbon).

Mikrofotografie horniny
 polarizované světlo

Lokalita: Bližná u Černé v Pošumaví

GPS souřadnice: 48.7302403N, 14.1069114E

Mineralogické složení: živce, křemen, biotit, dále sillimanit, granát, cordierit, muskovit. Akcesorické (doplňkové) minerály: zirkon, spinel, rudní minerály, v polohách erlán-pyroxen, plagioklas, křemen, granát.

Geneze: pararuly jsou přeměněné (metamorfované) horniny vznikající za vyšších teplot a středních až vyšších tlaků. Mají různou zrnitost a charakteristickým znakem je výrazné přednostní usměrnění minerálů (metamorfní foliace). Zdrojovou horninou (protolitem) v tomto případě jsou různé jemnozrnné úlomkovité (klastické) sedimenty. Erlány jsou přeměněné horniny, jejichž původní protolit (zdrojová hornina) byl vápenato-silikátového (křemičitanového) složení. V komplexu pararul tvoří drobná čočkovitá tělesa. Od pararuly jsou odlišné zejména nazelenalou barvou a minerálním složením.

Vznik horniny: původní sedimenty se usazovaly ve spodním paleozoiku (ordovik-devon) v mořském prostředí. Jednalo se jílovité břidlice, vápence a droby. Při variské orogenezi v období před přibližně 340 miliony let byly tyto sedimenty podsouváním jedné litosférické desky pod jinou vtaženy do hloubky uvnitř zemské kůry, kde za vysokých teplot a tlaků došlo k metamorfním přeměnám. Jejich dnešní pozice blízko zemského povrchu, nebo přímo na něm, je výsledkem dlouhodobé eroze a denudace méně odolných hornin v nadloží těchto pararul.

Pestrá skupina moldanubika: je jedna ze tří horninových jednotek moldanubika. Skládá se zejména z pararul s četnými vložkami krystalických vápenců, amfibolitů, kvarcitů a grafititických hornin.

Mikrofotografie horniny
 polarizované světlo

Lokalita: Bližná u Černé v Pošumaví

GPS souřadnice: 48.7302403N, 14.1069114E

Mineralogické složení: až z 95% kalcit CaCO₃ nebo dolomit MgCa(CO₃)₂. Dále křemen, pyroxen, grafit, rudní minerály.

Geneze: mramory jsou obecně metamorfované horniny karbonátového složení (vápenec, dolomit) různého stupně přeměny. Nazývá se též „krystalický vápenec“ nebo „krystalický dolomit“. Příměsi tvoří jílová nebo uhelná složka, které, stejně jako rudní minerály, dodávají zabarvení. Působením zvýšeného tlaku a teploty dochází k celkové přeměně původně celistvého organogenního vápence. Proto v mramorech nenacházíme fosilie organismů.

Vznik horniny: původní vápenec se ukládal na dně šelfového moře během proterozoika a spodního paleozoika. V období variské orogeneze byly tyto sedimenty před 340 miliony let v období spodního karbonu vystaveny účinkům vyšších teplot a tlaků. Hmota vápence byla rekrystalizována, ovlivněna vrásněním a nakonec začleněna do komplexů okolních hornin ve formě těles čočkovitého tvaru.

Pestrá skupina moldanubika: je jedna ze tří horninových skupin moldanubika. Tvoří ji zejména pararuly s četnými vložkami krystalických vápenců, amfibolitů, kvarcitů a grafititických hornin. Nachází se v nadloží jiné soustavy hornin, které se souhrnně označují jako jednotvárná skupina, která tvoří převážnou část jednotky.

Mikrofotografie horniny
 polarizované světlo

Lokalita: Markovice u Chrudimi/Čáslavi(?)

GPS souřadnice: 49.8945408N, 15.4584592E

Mineralogické složení: hornina obsahuje především amfibol, živec plagioklas a deformované zelené pásky minerálů epidotové skupiny. Dalšími minerály jsou biotit, křemen a rudní minerály.

Geneze: amfibolit je metamorfovaná hornina, která vzniká přeměnou původně sopečných hornin bazického složení (45 až 52% SiO₂, například bazalty-čediče) za podmínek nízko až střednětlaké metamorfózy při teplotách přibližně 500 až 700°C. Jsou nápadně tmavé šedozelené až zelenočerné barvy, někdy s viditelným páskováním.

Vznik horniny: zdrojovou horninou (protolitem) byl vulkanit nejasného původu a stáří. V období variské orogeneze byly tyto vulkanity spolu s ostatními horninami vlivem tektonických pohybů litosférických desek vtaženy do středních hloubek zemské kůry, kde byly přeměněny. (metamorfovány). Vrcholná fáze přeměn zasahuje do spodního karbonu před 340 miliony let.

Kutnohorské krystalinikum: je součástí kutnohorsko-svratecké oblasti, která lemuje severní a severovýchodní okraj moldanubika. Na rozdíl od něj prošlo nižším stupněm metamorfózy. Má pestrou horninovou skladbu: dvojslídné ruly, svory, kvarcity, amfibolity, erlány, migmatity, eklogity. V rámci této jednotky jsou také přítomna velká ložiska nerostných surovin známých například z okolí Kutné Hory..

Mikrofotografie horniny
 polarizované světlo

Lokalita: Vanov u Jihlavy

GPS souřadnice: 49.2108908N, 15.4128736E

Mineralogické složení: biotit, živec, křemene, cordierit, sillimanit a granát. Akcesorické (doplňkové) minerály jsou zirkon, monazit, spinel a rudní minerály.

Geneze: migmatity jsou vysoce metamorfované horniny nejčastěji podobné rulám. Jeho struktura je typická střídáním tmavých a světlých partií (tzv. melanosomu a leukosomu).

Vznik horniny: původní hornina (protolit), ze které se migmatit vytvořil, byla proterozoického či spodnopaleozoického původu. Při variské orogenezi před přibližně 340 miliony let docházelo k rozsáhlé dekompresi (odnosem vrstev hornin v nadloží došlo ke snížení tlaku v zemské kůře) pohřbených hornin a k jejich natavení. Vzniklá tavenina granitového složení částečně unikla a vytvořila rozsáhlá plutonická tělesa, například moldanubický pluton. Zbytkový materiál, který nestačil uniknout se přeměnil v migmatit.

Monotónní skupina: tvoří převážnou část moldanubika a je tvořena především pararulami a migmatity. Tento horninový komplex je produktem přeměny sedimentárních hornin prachovcového až jílovitého charakteru s vložkami vápenců.